Povolit či nepovolit nájemníkovi zřízení trvalého bydliště?

Možná Vás na úvod překvapím: nájemníkovi stačí dostavit se s nájemní smlouvou na obecní úřad či magistrát a nechat si trvalé bydliště zapsat. Obecní úřad vůbec nezkoumá, zda máte či nemáte v nájemní smlouvě ustanovení o povolení/zákazu trvalého bydliště. Jednoduše trvalé bydliště zapíše a do 15 dnů to má za povinnost oznámit majiteli. Takže otázka by místo „povolit či nepovolit“ měla znít: „Mám si vybrat nájemníka, který si v mé nemovitosti chce zřídit evidenci trvalého bydliště?

Vždy začínám s otázkami „proč…?“

1. Proč si chce nájemník evidovat trvalé bydliště v mé nemovitosti?
– chce být evidován tam, kde skutečně bydlí – pohodlnější pro komunikaci s úřady, poštou, volební právo
– místní příslušnost ke zdravotnickým zařízením či u dětí pro přihlášení do školky
– získání rezidenční parkovací karty (hlavně centra velkých měst)
– získání příspěvku na bydlení či jiných sociálních dávek (pozor na finanční možnosti nájemníka)

2. Proč zaujmout souhlasné stanovisko vůči zřízení trvalého bydliště?
Jednoduše proto, že si tím rozšíříme počet možných nájemníků, ze kterých si můžeme vybrat. Zamítavým stanoviskem bychom mohli zbytečně odradit kvalitní, dlouhodobé nájemníky. Řešením může být povolit zřízení trvalého bydliště pouze po dobu nájmu s tím, na konci nájmu má nájemník povinnost do 10 dnů přehlásit trvalé bydliště na jinou adresu. Pro tento případ používám v nájemních smlouvách podrobnou, právnickou formulaci – pro její přesné znění mě kontaktujte zde.

Evidenci trvalého bydliště upravuje zákon č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel a rodných číslech. Konkrétně § 10 odst. 2 jasně říká:

“Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1 ani k vlastníkovi nemovitosti.”

Přihlášení k trvalému bydlišti je tedy dle zmiňovaného zákona pouze evidenční záležitostí.

3. Proč zaujmout nesouhlasné stanovisko ohledně trvalého bydliště?
Jedno nebezpečí v souvislosti s trvalým bydlištěm skutečně existuje. Jedná se o exekuci vydanou na majetek nájemníka. V takovém případě jde exekutor primárně zajistit závazky na místo trvalého bydliště.

Exekuce
V rámci exekuce mohou být exekutorem zabaveny movité věci, které se nacházejí v nemovitosti, jenž byla předmětem pronájmu daného nájemníka. Je na majiteli, aby dokázal, které zařízení bytu patří jemu. Řešením, jak se vyhnout takové situaci, může být:
a) kvalitní předávací protokol k nemovitosti s přesnou specifikací (slovní i fotografickou), které movité součásti bytu patří majiteli,
b) prevence! Je vždy dobré prověřit finanční stabilitu nájemníka před uzavřením nájemní smlouvy a také sledovat monitoring nových exekucí v průběhu nájmu. Pokud si nejste jisti jak na to, kontaktujte mě zde.

Na závěr bych chtěl zmínit, že exekuční řízení na nájemníka není tak častým jevem, jak by se mohlo zdát. Za dobu mé šestileté realitní praxe se mi nestalo, že by mnou zprostředkovaný nájemník v průběhu nájmu čelil exekuci. Na druhou stranu jsem v několika případech nedoporučil uzavřít nájemní smlouvu s potencionálním nájemníkem z důvodu předchozí špatné platební morálky či dřívějším exekucím (kterou prověřuji v registrech). Jako všude i zde platí: „Důvěřuj, ale prověřuj“ 🙂

Stanislav Durchánek

Napište mi!